Takhle nějak mi to napsala jedna klientka, která nebyla spokojená s tím, že se po podání homeopatického léku častěji rozčiluje. Není to žádná výjimka, s takovými případy se setkávám poměrně často. „Dřív jsem bývala tichá a klidná a teď kolikrát vybuchnu,“ stěžuje si pacientka a říká, že by zase chtěla být na všechny milá a s nikým se nehádat.
Homeopatický lék však působí bez ohledu na představy a přání pacienta, podle svého „nejlepšího vědomí a svědomí“. Ať se to pacientovi líbí, nebo ne. To, že dříve klidný a milý člověk začne najednou vybuchovat a vztekat se, může znamenat, že dřívější klid a mírnost byly výsledkem potlačení vzteku, agrese, a nikoli odrazem vnitřní harmonie. Homeopatikum začne působit tak, že nejprve odblokuje bloky a vypustí ven potlačené. Člověk pak svou přirozenou agresivitu, vztek, nenávist a další emoce začne „zdravým“ způsobem zpracovávat, přestane před nimi zavírat oči. Jedině to je cesta k vyléčení. Další zatlačování dovnitř by vedlo jen k dalším projevům na tělesné úrovni a k pacientově ještě větší rozmrzelosti: „Přišel jsem k vám s ekzémem / svěděním uší / vypadáváním vlasů… a vy jste mě toho nezbavil.“
Někdy tedy stojí pacient před dvěma volbami, z nichž ani jedna mu není úplně příjemná – buď se „začne vztekat“ a bude nespokojený, nebo zůstane „milý a klidný“ a… bude nespokojený. Pokud očekává, že homeopatie je kouzelná pilulka, která ho jednoduše, rychle a „bezbolestně“ zbaví jeho zdravotních potíží, nezřídka bývá zklamán. „Správný lék chutná hořce a správná léčba bolí.“ (Konfucius)
Bude-li pramenem problémů potlačovaná agrese, musí pacientka tuto agresi uvolnit, jinak ji dříve či později začne obracet proti sobě samé – nejprve lámání nehtů, vypadávání zubů, až nakonec autoimunitní onemocnění jako např. roztroušená skleróza. Je-li podán vhodně zvolený lék ve vhodné potenci, může se taková agrese uvolnit a může to klidě „odnést“ partner, který pacientku dlouhodobě utiskoval, a může to ale „odnést“ i homeopat. Do té doby submisivní pacientka si řekne, že léčba nikam nevede, že se nic neděje a že už do toho dále nechce investovat své peníze, a léčbu ukončí. Stejný pocit měla i dříve, ale neměla dost odvahy k tomu, aby ho vyjádřila. Teď ji má, lék zabral (ale pacientka to neví).
Adam Havlín