Debaty o (ne)účinnosti homeopatie mezi stoupenci „vědeckého“ pohledu na svět a příznivci homeopatie či jiných „pavědeckých“ nauk nemají valného smyslu. Jedná se mnohdy o střet dvou světů, které se v podstatě míjejí, protože jejich poznávací procesy vycházejí ze zcela odlišných premis. Je to jako střet křesťanské a muslimské civilizace, kdy jsou příslušníci obou dvou přesvědčeni, že právě ta jejich civilizace je jediná správná a vyspělá, protože ta druhá civilizace toleruje nebo dokonce vyznává jevy, které jsou pro tu první nepřijatelné, ba zavrženíhodné, a odsuzuje jevy, které jsou pro tu první zcela přirozené, a naopak.
V podstatě i v nedávno skončených prezidentských volbách jsme viděli, jak se ve finále zformovaly dva tábory podporovatelů obou kandidátů, které měly jasno. A jasno bylo i v tom, že 90 % fanoušků každého z kandidátů má své přesvědčení a žádné televizní debaty to nezmění. Přitom oba tábory shodně prohlašovaly „My volíme podle svého rozumu, zatímco vy jste zmanipulovaní mediální kampaní“. Stejně tak oba tábory „vědců“ a „pavědců“ říkají „My jsme vidoucí, vy jste tmáři“ a mají pro to své opodstatněné důvody.
Těm, kdo se nechtějí spokojit s prostým konstatováním „funguje to, a to je hlavní“, resp. „z vědeckého hlediska to nemůže fungovat“, a zajímá je, jak je to možné a proč se to vzpírá „vědeckému poznání“, či si myslí, že (materialistická) věda jednou pokročí natolik, že bude umět vysvětlit i homeopatii, bych chtěl nabídnout svůj pohled na věc formou analogie. V textu Co je homeopatie používám příměru s knihou, nyní použiji divadelní hru.
Představme si dvě rozdílné divadelní hry – komedii a tragédii. A podívejme se na ně očima vědy, pro kterou je důležitý počet molekul pevné látky. V případě první hry (komedie) máme před sebou pódium o určitých rozměrech, kulisy určitých rozměrů, určitý počet herců, barevné kostýmy. U druhé hry (tragédie) jsou rozměry pódia a rozměry kulis stejné, kostýmy jsou ve výsledku stejně barevné, herců je o jednoho méně. Vědecký závěr tedy bude, že to, zda divadelní hra diváka rozpláče, nebo rozesměje, je závislé na počtu herců – čím méně herců, tím méně veselí.
Dříve nebo později se však setkáme s tragédií, ve které bude vystupovat větší počet herců než v původně zkoumané komedii, a budeme muset závěry zrevidovat a výzkum opakovat. Zpřesníme metody měření a vedle rozměrů, barev a počtu herců zjistíme také, jak se ti herci jmenují, jaké jsou na kulisách ornamenty a na kterou část pódia působí největší tlak hereckých podrážek. Opět dospějeme k nějakému závěru, který se dočká zasloužené publicity v novinách s titulkem „Vědci zjistili, že“, a na pár let budeme mít jasno, dokud se na prknech, která znamenají svět, neobjeví nějaká nová divadelní hra, která dosavadní výpočty zase postaví na hlavu.
Jaký je tedy rozdíl mezi tragédií a komedií? Je možné, že to současná věda zatím neví, že pro to nemá dostatečně přesné přístroje, ale že jednou pokročí natolik, že ten rozdíl vysvětlí? S postupným zpřesňováním měření a zdokonalováním přístrojů se budeme dozvídat, kolik kroků jaký herec během hry udělá, jak se přelévá koncentrace herců po ploše pódia, z jakých látek jsou utkány kulisy a opona, v jakých frekvencích svítí světlo reflektorů, kolik se ve hře vyskytuje slov začínajících na p, kolik molekul železa obsahuje dýka hlavního hrdiny, kde se narodil autor hry a z jakých pocházel poměrů, jakou voňavku používá dáma v nápovědní budce atd. atp. Zkrátka věda spočítá vše, co se spočítat dá, a přitom se k jádru pudla nepřiblíží ani o píď.
Homeopat bude bedlivě pozorovat účinek hry na diváka. Všimne si, že komedie vyvolá ve většině diváků slzy, úsměv a radost, zatímco tragédie u většiny vyvolá slzy, mračení a smutek. A bude-li po něm někdo chtít vysvětlení, proč tomu tak je, může nabízet různé pavědecké teorie o tom, že zřejmě dochází k přenosu nějaké energie či vibrací mezi hercem a divákem nebo že se divákovi dostane ze hry nějaké informace, která ho vnitřně osloví a probudí k činnosti jeho vlastní vitální sílu. Zkrátka evidentní nesmysly, že.
A když pak homeopat narazí na člověka, který pláče, bude zjišťovat, zda jsou kromě slzí přítomny i úsměv a radost, nebo naopak mračení a smutek, a podle toho tomu člověku doporučí vhodný žánr divadelní hry.
Adam Havlín